LÁSKA.

Jak začne schnout a blednout v nemoci,

pak zaškrť ji co nejrychleji,

zde není léku, nelze pomoci,

vždyť každá jeseň končí v beznaději.

Stát nad ní, dívat se jí v truchlý zrak,

s nevírou v její uzdravení –

a hněvat se a vyčítat si pak

a litovat – v tom věru smyslu není.

Jen hrdlo stisknout, oči zatlačit

a těžký kámen dáti na ni –

pak do své osamělé jizby jít

a složit hlavu do studených dlaní.