LÁSKA.

U potůčka stříbrného

Violinka něžná kvete;

Oči modré, oči krásné,

Proč se na svět nesmějete?

Co vás oči rozplakalo,

Rozplakavši zatemnilo?

Snad jest mráček na nebesku,

Snad se slunce v moři skrylo?

Mráček není na nebesku,

Slunce jasnou září plane;

Ale po němž duše touží,

Za horami v dálce stane.

Kdyby láska sluncem byla,

Šírý svět by zapálila;

Kdyby láska mrakem byla,

Šírou zem by zatopila.

Ale láska není sluncem,

Ani nezná černé mraky;

Láska ta je, ta je – láska

Nebes má – ne země znaky.

Netažte se, proč snad pláči,

Srdce – oči tomu chtějí;

Duše má je veselejší

Než ti, kdo se věčně smějí.