LÁSKA

Stesk jara zhoustl v letní žár

a voní jasmínem a věnčí akátem

tvé skráně, Praho,

den za dnem kane, boží dar,

do ulic, jimiž okouzleni jdem,

i na tvou řeku, Praho.

Bolestmi korunovaná,

kde vzalas úsměvy a něhu věčných jar,

jimiž dnes kveteš?

Přadena věky snovaná

ti dala zlatohlav protkaný snem,

ten živý je, ne veteš.

Tvůj sen jsem s tebou snil.

I dovol dnes, bych vzpomínaje mrtvých,

kameny tvoje vděčně políbil.