LÁSKA.

Láska věru kouzlům od slunce se učí,

divuplná skoro o lásce jde zvěst;

na děvče jen dechne, hned do květu pučí,

na děvče jen vzhlédne, hned jak růže jest.

Láska koná kouzla jak lesk slunce bílý,

k nevěření věru je ten její zjev,

o hochovo srdce jenom zavadí-li;

hned je jako ptáček, hned je samý zpěv.

Slunéčko však často pokryto je mrakem:

v mlhách šedých skryt je zlatý jeho lesk,

tu na koho vzhlédne Láska mlžným zrakem,

s pláčem do náruče ulapí ho stesk.