Láska.

Kdo žádných očí pro vnadu sličnosti

Nemá, kdo lásky mocnosti nepoznal;

Tenť neví, co jest blahost žití,

Půvabné, nadšené opojení.

Ale ten, kdo prost naděje miluje,

Ten víc nenajde v životě blahoty;

I ten, kdo ztratil nebe lásky,

Zbaven jest podnětu živobytí.

K politování jest onen, kdokoli

U ženských lehkých okusu vilnosti

Hledá: bloud nezná pravé lásky,

Půvaby mrzkosti za ni páčí.

Dvé v obapolném soucitu, souzvuku

Plá v opojení milosti čistotné;

Den tráví klidně v svazku svatém,

V blahotě tak jako v okouzlení.

Čeho se dotkne, všecko se promění

Jim ve květ jara; mravosti důstojnost

Jím plodí vážnost, kráčejí cestou

Moudrosti života, blažíc jiné.

Stkví se choť v ženství, v hodnosti, v rodině,

Její proniká k druhovi srdečnost,

Jest jí vždy hoden, spolek trvá

Do konce života v vroucném plání.