laskavá náhoda

ó lidé pracující,

ó dřevorubci v lese starostí,

kdo zná z vás ještě vzácnou chvilku znící

stříbrnou hudbou tiché radosti,

tu, která rozbřeskne se náhle,

žes trochu štěstí právě měl:

křídlovka v polích hrála táhle,

když večerem jsi s milou šel,

nebo ti peníz přišel znenadání,

bys mohl ukojiti sen,

nebo jsi dostal malé zaměstnání,

když už jsi nezřel, kudy z bídy ven,

což vím, proč ještě radost nečekaná

chudáku může spadnout do klína,

že v teplé závětří se vtiskne bytost štvaná,

a život veselá je krajina.

na týden, měsíc nebo na hodinu?

náhodě děkuj, mlč; jde lesem starostí,

tisíců nenajde v jich tvrdém stínu.

tisíce neznají už chvilku radosti.