Laskavec.

Rádabych se líbila,

Ksobě lásky vroucý

Dovšech srdcý nalila,

Nikdý nehynoucý.

Čímž se ale musejí

Srdce lidská vábit?

Což mi může jistěji

Jejich lásky nabyt?

Hladké čelo spanile

Vlásky premované?

Krev a mlíko přemile

Vlíčkách malované?

Zoubky, co kost slonová,

Rtové koráloví?

Vustech vůně růžová,

Oděvové noví?

Libé zření očiček,

Jadrných a krásných,

Jako leskot hvězdiček

Naobloze jasných?

Sličné těla složení,

Kdež se spatřit může

Modrých žilek vnešení,

Vmléko outlé kůže?

Ale což mi prospěje

Heskou, krásnou býti?

Studený jak zavěje

Větřík, vadne kvítí:

Tak y sličné tváře květ

Uvadne a zhyne;

Sotva tomu málo let,

Rychlým krokem mine.

Jen kde mysli vznešenost

Čelo ozdobuje,

Lásky klidem blaženost

Oči vyjasňuje;

Jen kde líčka maluje

Barva stydlivosti,

Zoubků, rtů, ust zvyšuje

Moudrost spanilosti;

Kde hlas, hnutí, kráčení,

Vzhled a oděv čistý

Statečného smejšlení

Jestiť důkaz jistý.

Kde se obraz Věčného

Načlověku třpytí,

An se všeho nectného,

Dobře čině, štítí:

Tam jen krása skutečně

Nikdý nehynoucý,

Nacházý se společně

Sláskou uvšech vroucý.

Ctná a moudrá osoba

Všem a vždy se líbí,

Víc než heská podoba,

Kdež to dvé jí chybí.