Lásko! jak mám já vzývati tebe?

Lásko! jak mám já vzývati tebe?

na tvoje prahy jak s bázní bych zřela,

nemám ta slova, nemám ty tóny,

jimiž bych, svatá, tě opěvovat směla!

Lásko! má v strachu chýlí se hlava,

neboť zda vždycky jsem víru v tě měla?!

Ale tys v skrytě vanula nad mnou,

když se tak divně mi cesta má tměla!

Lásko! hle! oběť jakou ti nesu:

srdce a hluboké horkých slz zdroje;

nechci víc v žití, jen kéž mě vždycky,

svatá ty, – objímá náručí tvoje! –