Lásko má,

Lásko má,

jsi vírou spíš než bytostí,

spíš žalem odříkání

než rozjásanou radostí.

Jsi stopou krásy spíš

než jejím ztělesněním,

v květu mám k tobě blíž

než k člověku v styku denním.

Lásko má,

jsi jarem se všemi stromy kvetoucími,

se všemi okny do krásy otevřenými.

Jsi živa,

ale nežiješ lidských nálad změnou,

nejsi mi na požitku číše jen pěnou.

Jsi živa, jako příroda se všemi změnami,

jako měsíc a slunce, jež svítí nad námi.

Lásko má,

jsi mi víc, než slibem člověka

daným ve chvíli, která mine.

Proud tvých příhod plyne

do daleka a z daleka.

Lásko má,

nezávislá na rozmarech dne,

můj jarní sne,

otevřenýma, vidoucíma očima sleduji tě

a nade všechno miluji tě,

lásko má!