Lásky boj. (I. Žalobník.)

V kruhu chrabrých bojovníků

Pro čest, kříž a otčinu,

Seděl statný vůdce Jarboj,

Hlučnou slavě hostinu.

Ve stu číších perlila se

Čacká révy krev,

Jižto v stříbro vlíti kázal

Sboru lev.

„Na blaho křesťanské vlasti!“

Tak teď vůdci ze rtů zní,

A hle! do sta družných ust hned

Skvostný tok se pramení.

I tuť zahřmí hlahol bubnů,

Zazní trouby zvuk,

A rozblesklé stříbro klesá

Ze sta ruk.

„Nechať prchnou sboru strasti!“

Tak zas vůdci ze rtů zní,

A hle! do sta družných ust hned

Skvostný tok se pramení.

I tuť zahřmí hlahol bubnů,

Zazní trouby zvuk,

A rozblesklé stříbro klesá

Ze sta ruk.

„Zhyň pohanstvo ve propasti!“

Tak zas vůdci ze rtův zní –

Ne však do sta družných ust již

Skvostný tok se pramení.

Opět zahřmí hlahol bubnů,

Zazní trouby zvuk,

Neklesá však stříbro jasné

Ze sta ruk.

Vtom se jemné zvuky strunné

Před hodovnou rozplynou,

A vše tichne, vše poslouchá

Píseň harfy nevinnou.

„Pěvce místo mezi reky!“

Hlásá velitel;

V nádhernou pak síň tu vkročí –

Nepřítel.

Vyslanec to kněžstva bohů

S bohatýrským průvodem,

Aby zjevil – zneuctění

Hvězdy mezi národem.

Ai! tu pěvec do strun sáhne –

Vše naň upře hled –

On pak při strun rokotání

Počne pět.

„Rozkvétala růže

Na zeleném sadě,

Jediné to kvítko

V široké zahradě.“

„Rozkvétala mílo,

Jitřeny co rtové;

Divily se noci,

Divili se dnové.“

„Každé ráno přišel

Pěstovatel růže,

Ochraňoval kvítko

Jako drahé bůže.“

„Přicházeli z blízka,

Přicházeli z dáli,

A když růži zahlédli,

Dotknout se jí báli.“

„Mnozí za květinku

Darů podávali,

Zlata, perlí morských

Pěstci předkládali.“

„Promluví však pěstec

Ku kvíténku svému:

„„Nad zlato i nad perly’s

Dražší srdci mému –““

„„Dražší srdci mému

Nad kameny drahé,

Anť mi tebou nebe

Seslalo dny blahé.““

„„Dražší však mi bozi,

Nežli jejich věno;

Pročeš budiž, kvítko,

Bohům zasvěceno!““

„Jak milostná máti

Na prvé své dítko,

Tak se usmál Jasoň

Na zpannilé kvítko.“

„Tak se usmál Jasoň,

Usmálo se nebe,

Zdobilo květinku

Perlami ze sebe.“

„Přicházeli z blízka,

přicházeli z dáli,

A když růži zahlédli,

Dotknout se jí báli.“

„Ai! tu přijde rytíř,

Nepřítel to bohů;

On se na sad vloudí

Co mrak na oblohu.“

„On tu oko drzé

V kvítko upře vnadé,

On se růže dotkne –

Ach – a růže zvadne!“ –

„Zasmušil se Jasoň,

Zatmělo se nebe;

Nezdobí již kvítko

Perlami ze sebe –“

„Nerosí již růži

Chladnými perlami;

Rosí však jí pěstec –

Horkými slzami,

Horkými slzami –

Očí perličkami!“

Pěvec umlk – struny harfy

Tichou bolest žalují;

Tóny víc a více mlknou,

Víc a více ztichují: –

Najednou však divá pomsta

Prudce strunou hne,

Struna pak se s rykem strašným

Přetrhne.

Vtom se chrabrý Jarboj zchopí –

Jiskry soptá jeho hled –

Všecky zraky na něm utkví,

Vše pojímá hrůzy led,

Každé ucho strach napíná,

Všecko tiše dlí;

Vůdce pak, rozpálen hněvem,

Takto dí:

„Hájiti – ne zneuctívat –

Tu, jenž svatým rovná, cnost –

To ctitel kříže sluší,

To rytíře povinnost!

Pročež, kdo sbor čistý škvrní,

bez meškání vstaň,

Zákonům by svatým zplatil

Dlužnou daň!“

Ai! tuť statný jun se vztyčí,

Stud mu barví zbledlou tvář;

V černém oku pak se míhá

Zoufalství a lásky zář.

Celý sbor tu podivení

Počne jeviti,

Mládenec ale jme se takto

Mluviti:

„Zavinil jsem – nechci tajit,

Co mé srdce užírá;

Že pak trest mou vinu čeká,

Tím se ráj mi otvírá.

Čeho trojí vina hodna,

Přísně, pane, suď;

Jen mi růži ochrániti

Přáno buď.“

„„Mezi soky – modlosluhy –

Nešťastný! jsi zavinil;

V středu těch, již čistit máme,

Čacký řád jsi poškvrnil!

Nehoden jsi, v zemi svaté

Býti potrestán;

Pročeš budiž rukám těchto

Odevzdán!““

Takto přísný vojevůdce

Krutohněvou skončiv řeč,

Pokynul, by zavrženci

Rytírský byl odňat meč.

Celý sbor tu okem smutným

Druha provází,

Anť, hned zajat vyslancemi,

Odchází. –