Lásky boj. (III. Soud.)

Na prestolu síně skvostné

Sedí vážně bohů kněz;

Před ním v strasti přežalostné

Mládec, vpjatý do želez.

Milvoj jest to, vyhoštěný

Z blízké vlasti křesťanů;

Druhdy rytíř oslavený –

Nyní vězeň pohanů.

„Věčné spasy, moudré rádce,

Svatou prosiv o radu,

Táži se tě, bohozrádce!

Miluješ-li Miladu?“

Tak po krátkém pomlčení

Chladný pohan k vězni dí;

Ten pak v rychlém rozlícení

Hlasem reka odpoví:

„„Vyřiď spasům lidu svého:

I když lásku nespasí,

Že ten plamen srdce mého

Všecka moc jich nezhasí!““

„„Nejkrutšího muky hněvu

Milerád chce vinník snést;

Jenom zachraň drahou děvu,

Neuvaluj na ni trest!““

„Lásku nebesa zplodila –

Lstivý se zas ozve kněz –

Každá obět bohům milá,

Již kdo pro ni k nebi vznes.“

„Volno tobě – přijít k cíli –

Aneb strašný slyšet soud;

Protož vyřkni, máš-li síly,

Vše pro lásku podniknout?“

„„Co jen láska za oběti

Žádat můž a žádat smí –

Vše konati, vše trpěti

Duše má se hotoví.““

„„Žádej čin – a láska zhřeje

K skutkům prsa hrdinným;

Žádej krev – a do krůpěje

Ze srdce ji vyroním!““

„Ti jenž rádi odpouštějí,

Nežádají tvoji krev;

Jen dvě služby věční chtějí,

By byl zkrocen jejich hněv:“

„První – bys na jejich prahu

Kolena svá ohybal;

Druhá – bys jim soka hlavu

V příjemnou jim obět vzdal.“

„Tuto poctu za tvou vinu

Bohové si zlibují,

V odměnu pak toho činu

Kněžku svou ti slibují.“

„Volno tobě – kráčet k cíli –

Aneb strašný slyšet soud;

Procež vyřkni, máš-li síly,

To pro lásku podniknout?“

„„Ha! tu řeč ne bohův rada,

Nýbrž ďas ti v ústa dal,

Abys jí tu, plode hada!

Srdce lidské rozrýval.““

„„Zapřít víru – přede drvy

Kolena svá ohýbat –

Zradit vlast – a zbrodit v krvi,

Komu moc, ji hájívat –?““

„„Ó! že nemám vlády dosti,

Hlavu tvou za výrok stít,

Jejž jen ďábel ve své zlosti

Mohl tobě v ústa vlít!““

„„Milado – ty nejmilejší

Ze všech duší na zemi!

Vše – jen, co mi nejsvětější,

Pro tě dáti nelze mi!““

„„Vyhoštěn jsem ze své vlasti –

Žalář hlásá bídu mou;

A však ani pekla strasti

Ku zradě mne nepohnou!““

„Ustaň, bídný! trestu boj se

Za ta slova rouhavá;

K neslýchaným mukám sroj se,

Aby změkla šíje tvá!“

Takto zařvav mezi zděmi,

Strážníkům kněz pokyne,

A dvé drábů s pochodněmi

S předsíní se vyhrne.

Vězni jeden z lůzy dravé

Ruce k sloupům přiváže;

Drábi pak pochodně žhavé

Staví jemu pod paže.

„„Palte – mučte, otrokové!

Rozněcujte vůli mou;

Strojte však si trýzně nové –

Tyto k zradě slaby jsou!““

Takto rce – a v tváři jemu

Krutobolný ousměch tkví,

V oku pak se trýzněnému

Záře křásné duše skví.

Divý pohan v podivení

Opět zvedne ruku svou;

Strážníci pak do vězení

Spoutaného odvedou.