Lásky boj. (IV. Milosti plod.)

Hle! na jezeru hvězdném

Plující nebes labuť

Své družky celuje;

A pod jezerem hvězdným,

Na lípě tam, hrdlička

Své dítky miluje.

Však vroucněji a krásněj’

Než labuť nebes družky,

Než hrdlička svůj rod,

Celují růžná ústa

Truchlící děvy v sadě

Milosti sličný plod.

„Robátko mé drahounké!

Rodička tvá nešťastná

Perlinku ztratila;

Ty perlo srdce dvého,

Ty srdce duše dvojí,

Ty’s mi ji vrátila!“

„Rodičce tvé nešťastné

Uvadnul ve věnečku

Nejdražší kvíteček;

Ty slíčné zrozeňátko,

Ty květe lásky dvojí,

Ty’s teď můj věneček!“

„Robátko mé drahounké!

Ty světlo oka mého,

Ty dechu prsou mých –

Ty’s jediná žertvička,

Na niž vypláče máti

Nešťastné lásky hřích!“

Tak děva k dítku mluví,

A s outrpností hledí

V ta očka malinká;

A nevinné poupátko

Radostně se usmívá

Co jasná perlinka.

Vtom s modrých dívčích očí

Dvé krásných slzí splyne

Na líčko dítěti,

A děva dítko líbá

A dítko k srdci vine –

A nemůž mluviti!