Lásky lístek.

By Josef Václav Frič

Jediný jsem přál si lístek

S čarovného lásky stromu;

Chci jej urvat – ach ulítnul,

A já smuten bral se domů.

Pak jsem doma ve dne v noci

Drahý lístek oplakával,

A své srdce roztoužené

Pomalounku pouspával.

Když jsem srdce ukolíbal,

Chodíval jsem k stromku tomu,

Tu se všecky zlaté lístky

Hrnout chtěly na má ňádra,

Já však sám a smuten – utek domů.