Ó lásky té, jež neklne.

Ó lásky té, jež neklne,

když osud srdce hněte,

a trpělivě snáší bol,

té lásce štěstí květe.

Ó srdce toho velkého,

jež v hrozných bolech zmírá,

a přec neklne osudu:

to srdce neumírá.

A v chrámě člověčenstva stkví

se věčně v kráse nové: –

na kříži láska nehyne,

noví jí vzejdou dnové.