Lastury.

Lastury prázdné

na písku leží,

chodcova noha

na sta jich kruší:

maně se shýbám

a na památku

několik zdvihám,

abych je dones

sousedům našim.

Co asi řeknou?

Budou se smáti?

Či mrští jimi

ve hněvu o zem?

Však budou-li se

po perlách tázat,

odpovím klidně:

zmizely, nevím,

jak soucit, láska,

nejdražší perly,

z lidského srdce.

Sobectví vládne,

násilí, pýcha:

bylo by jinak

na světě tolik

bolestných útrap?

Byla by možná

otrocká pouta,

do kterých jímá

silnější národ

národy slabší? –

Bylo by třeba

potoků krve,

jež nadarmo jen

svlažují zemi

a sytí draka

odporu, hněvu,

krvavé pomsty

a nedůvěry

ku řádům světa

lidským i božským – ?

Co asi řeknou?

Budou se smáti! –