Laudate Dominum...

Mnich z Fiesole jak by s nebe svedl

sem v apsis andělů ty zjevy cudné.

Hlas budí z němých strun jich prsty bludné,

jim nad skráň jazyk ohnivý se zvedl.

V jich líci – štěstí zářný svit jsem shlédl,

chval božích pějí zpěvy rajsky svůdné.

Z blan žaltáře mi v sluch zní verše trudné,

bič hoře Bůh když na člověka spředl...

Čtu „Chvalte Boha“ na závitku listů,

jež v rukou šťastných andělů se vinou –

a vzpomínám si s divem na žalmistu:

Ač temné dny žil bolu, beznaděje,

když poslední mu žalmy se rtů plynou,

on srdcem vděčným Alleluja pěje.