Lavelína.

Po břehu květném samoten kdy kráčím,

Kdež zahustlých ve křovinách slavíčkův

Zpěv se rozléhá: tu se slouchati zdám

Jen: Lavelína!

Z lůna temnosti zelených lesíčků

Příjemné vání těkavých větérků

V údolí jméno blažené zanáší

Tvé, Lavelíno!

Sbor mraků strašných v oblacích vlní se,

Mrákotné hrůzy se lejí z nebeska,

Ohnivým bleskem ryje hrom tu jméno

Tvé, Lavelíno!