Lazar.

Pán hořkou slzou plakal za přítelem.

Dav o velké si lásce vypravuje,

Marie pláče, hlasně hořekuje,

a Marta vzlyká, stejným jata želem.

Lká zástup celý lidstva nad údělem.

Tu slovo v úžas hoře zaměňuje:

Jde Lazar tiše z černé hrobu sluje

s tak vážným okem, přísným bledým čelem.

Ples vede sestry bratru do objetí.

Hned zákonníci s otázkou se blíží,

zda zvěděl tam, kdy svitne spása lidu.

Rty sevřené však slova neodvětí,

zrak bádavý v den jasný teskně vzhlíží,

kam člověk vrací z věčného se klidu.