LEČ V TOM, CO PĚL JSEM...

Byl u cesty jsem stromem jen,

ký div, že list mi střísnil prach,

ač po dnešní mi zůstal den

ten půvab čistých liljí drah.

Zprv duši jímal divný strach,

a chtěla mříti pro svůj sen,

však zvolna, v proudu jiných snah,

si zvykla – prach byl usazen.

Leč v tom, co pěl jsem, co jsem snil,

jak reflexem svých lepších chvil

já sněžně byl vždy čistý,

jak nebem poslán, všední kal

by jarní déšť mi omýval

a skrápěl duše listy.