Léčivý spánek.

Co zbylo z květů, Jeseň plení,

chlad líbá zemi zvadlým rtem,

pták prchá, kraj je zabrán v snění

a mlhou oddychuje zem.

Mne jímá žal, má duše kvílí,

že vše, co vzchází, musí mřít,

a zděšen volám: „Ustaň chvíli!“

a Jeseň šepce: „Tak chci mít!“

Chceš zkvétající jaro v hrudi,

když všechen svět jal v náruč mráz?

Čas uspává, čas k žití budí,

a v spánku na vždy – bude snáz!...