Léčka.

Léčku jste mi uchystaly,

rodný luhu s nivou,

motýlem jste duši laply

na kytku vnad živou.

A jak kráčím po dědinách,

lukami i polem,

samou vůní, samou krásou

jde mi hlava kolem.

Ba, já nevím, z vůně-li to,

že se hlava točí,

nebo z hochů hrdých ňader

nebo z děvčat očí.

A já nevím, je-li z hájů

nebo z pestrých luhů,

na něž slunce položilo

z květů tkanou duhu.

A já nevím, z vůně-li to

nebo z lidské krásy,

že radosti hojná vláha

stížila mi řasy.