LEDNOVÁ NOC

Na bílém poli stříbří večernice

jen stíny dva

a vlasů běl, jež dělí stokrát více

než dálava.

Nač padne pohled, zázračně je nové,

když sníh se stkví.

Tvůj koráb, lásko, ani v řece snové

již nekotví.

Však srdce, snět již láme sněhu tíha,

tu zadoufá,

po běli lad se věčnosti stín mihá

a lidské dva.