LEGENDA EGYPTSKÁ.

U svatého Nilu

děti sobě hrají,

palmy větrem vlají,

květy leknínové

vodou rozkvétají.

Hle ta chatka podle chrámu!

jako hnízdo vlaštovičí

přilípla se k trámu.

Slyš! v té svaté chatě,

tesařově klícce,

pěje vlaštovice!

tři hlavy se kloní,

pilně pracujíce.

Jaké zvláštní kouzlo nové!

kdo tam bydlí? jsou to lidé?

jsou to andělové?

Břehy Nilu kvetou

pestrým dětí šatem,

vlásky planou zlatem,

větřík jimi hraje,

rozčechrá je chvatem.

„Pojď,Ježíšku, hraj si s námi!“

Svatá Panna zlato přede,

Josef teše trámy.

Vysvitlo to slunce,

či to nebe hoří?

roven ranní zoři,

Ježíš vyšel z chaty

v bílém světel moři.

Jak ho spatří malé děti,

úprkem se ženou k němu,

mizí v jejich změti.

Celý svět se směje,

vlnka Nilu zpívá,

vesmír odpočívá,

dítě Mariino

jen se pousmívá.

Z chaty slyšet zvučné rány,

do nich jako švehol ptačí

zaznívá zpěv Panny.

Ježíš nese v klíně

tříšťky z tiché dílny,

hledal soudruh pilný

a teď pacholíkům

rozdává je, sdílný.

Co to bude? dětské oči

na něm visí nedočkavé,

radost jimi skočí.

V ptačí křídla bílá

tiché Dítě Boží

tenkou tříšťku složí,

přidá hlavu, nožky,

ptáčky množí, množí! – –

Ó Ježíšku! to je čížků!

či to budou strnádkové

o žlutavém bříšku?

Každé dítě v klíně

chová jedno ptáče,

běhá s ním a skáče,

místo něho zpívá,

tiká, cvrká, kdáče – –

Z chýše píseň Panny jásá,

Josefova provází ji

nota temnohlasá.

Ježíš v ručky tleskl,

žasnou všecky děti:

z klína v pestré změti,

k nebi v díkůpění

hejno ptáků letí!

Slyš ten velký jásot dětský! –

Josef s Pannou s prahu chaty

v slzách vidí všecky...