LEGENDA O ANTICHRISTU.

Ve proudech věků v smutném čase,

u dvojí doby rozhraní

vždy lidstvo děcku podobá se,

jež nad propast se uklání.

Co vidí tam? Dna nedohledá,

mha v kotoučích se z hlubin zvedá

a v jeho smutné srdce sedá

jak pochybnost a zoufání.

A tím-li šerem, poesie,

tvůj blesk se mihne prchavý,

hned polekaná fantasie

se zakuklí v plášť mlhavý;

nad světy, jež se rázem boří,

z té mlhy, jež se z bezdna noří,

duch lidstva, který stále tvoří,

tká fantomy a postavy.

Tu Prometheus s šije skalné

svůj nářek mísí v bouře svist,

tam Ahasvera k pouti dálné

štve lítost, stud a nenávist,

tam krví Kaina rudne tráva,

tam bůh na kříži dokonává,

ba v konec věků z pekla vstává

na dračích křídlech Antichrist.

O šeré mythy! křídlo vaše

když náhle světem zašustí,

ret líbající chví se plaše

a ruka pohár upustí.

O básníku, o mysliteli!

Sem obrať ducha kahan smělý,

z těch hlubin v lidstva obzor stmělý

můž’ poznání strom vyrůsti!

Jak zní ta báj? „On přijde jistě,

když světa běh se schýlí v sklon,

najednou v každém viděn místě

ve srdcích lidstva vztýčí trón.

On zapře boha, sám bůh lživý,

on obnoví vše staré divy,

on spoutá blesk i vichr divý

a vesmír jeho pantheon.

Vše podmaní, i nivy květné

i moří valných oblasti,

ba v pýše své i k nebi vzletne

jak pravé svojí do vlasti.

Leč sotva vstoupí nad skal srázy

a v prostor vzletne beze hrází,

tu bůh jej náhle bleskem srazí

až k dnu nejhlubší propasti!“

Ta báj též zvoní v ucho moje,

leč duše má se neleká;

zří v svár, jejž vede bez úkoje

s dne východem tma odvěká.

I z této tmy jí záře kmitá!

I z těchto trnů laur ti splítá,

neb v Antichrista báji vítá

jen tebe – duchu člověka!

Co v přírodě jsi nepodmanil?

Kdo můž’ tvé síle meze klást?

kde zákon, jenž by tobě bránil

v svém nitru nalézt boha část?

tvůj vzlet zda světy neobsahá?

V čin zkvétá každá tvoje snaha!

Jen výš, kde bledne hvězdná dráha,

vždyť celý vesmír tvoje vlast!

I k nebi vzletneš! – ale jiný

čtu konec z báje temných run,

zář východu rozhání stíny

a proniká hlas mojich strun:

bůh nesrazí tě bleskem s nebe,

on rukou otce zvedne tebe

a pro věk příští vedle sebe

tě posadí na slávy trůn!