LEGENDA O KRUHU SV. VÁCLAVA.

Kruh tvůj, svaté naše kníže,

stále tady visí,

kterého jsi, klesnuv níže,

zachytil se kdysi,

proklán v hrudi vlastním bratem,

bolest ve svém oku svatém,

potrhané rysy.

Osud tvůj je lidu osud:

bratr bratra bije,

co tvé zemi hrozí dosud

nepřátelské kyje;

a my všichni trpíme tu,

jedni vzdorně čelí světu,

druzí kloní šíje.

Ale všichni, kníže svatý,

v bolesti a boji

zvedáme zrak vírou vzňatý

k soše tvé i zbroji,

pusť již uzdu svého oře,

ku Blanické mávni hoře,

spas tu zemi svoji!

My tu všichni, nechť se sváří

všecko na tvém luhu,

my tu všichni, bolest v tváři,

pro sílu a vzpruhu

držíme se v smrtné křeči

pevně přec tvé svaté řeči,

železného kruhu.

Ten nás všecky pojí k sobě,

roztržené prudce,

on je silou v naší mdlobě,

naší těchou v muce;

srazí-li však zlá nás tíže,

padnem, jako tys pad, kníže,

na tom kruhu ruce!