LEGENDA O SELSKÉ PRAKTICE

„Od pondělka do soboty

čteno tedy šest mší svatých –

stará taxa – jen šest zlatých –

nehledímť já na novoty!“

Proti děkanovi sedláček

rozpačitě hledí na váček.

„„Budou-li jen platny, víte-li!““

„Jakžpak nebyly by, příteli,

svatá mše nám ve všem vypomůže!

Nyní ale snad se vědít může,

k jakému jste číst dal účeli?“

„„Inu, velebníčku – já mám v stáji

vola; je mu chlapu jako v ráji!

Dostává, co mu hrdlo ráčí,

mláta, otrub, sotva žlab že stačí,

přec je mrcha jenom kost a kůže.

Nu tak pomyslím si: rozum muže

všude konečně přec nedostojí;

a tu pravím tedy k ženě svojí:

Čerte ďáble, copak dědat máme,

nejlíp bude snad, když vyprodáme? –

Žena na vola si k stáji zajde,

a pak praví: Snad se něco najde! –

Nechme prozatím všech lektvarů –

víš co, muži, dojdeš na faru!

Děkan soudek odhora až dolů,

ztloustl tak jen od samých mší svatých –

dejme jich též něco svému volu,

snad se vyplatí nám těch pár zlatých!““ –