LEGENDA O SLONU.

Slon je zvíře veliké a šedé,

a když sobě tuze chytře vede,

dočeká se predikátu „von“.

Slon ze Slonů pěkně zní,

je to šik a noblesní

a kdo tím se vykáže,

všecko v světě dokáže.

Dudli dou, dudli dou

pěkní sloni všude jsou.

Honem!

Jdi za nimi, ať jsi taky slonem.

Habešani doma slony mají,

a že ten svět tuze dobře znají,

vědí, že i jinde sloni jsou.

Kdo k nim vleze, s tím je zle,

tomu hoří portmoné,

hned ke Slonu uteče.

Dudli dou, dudli dou

Habešanky za ním jdou.

Honem!

Zdržíš-li se, budeš jejich slonem.

V parlamentu jako na rathouze

sloniny je vždycky dost a dost

a kdyby snad byla o ni nouze,

budeme křtít zase nový most.

Slonina je modní věc

a my moderní jsme přec

a kde už nic nezmůže,

zas konina pomůže.

Dudli dou, dudli dou

nezmoudříme sloninou.

Honem!

politika je zas cítit slonem.

Krásná žena příliš milující

na slona si také potrpí,

může jemu kdy chce, co chce říci

a on čerta místo pravdy ví.

Chvíli hrdlička se rdí,

o chobot pak zavadí

a náš slon bez kuráže,

co chce, ona dokáže.

Dudli dou, dudli dou

slony ženy milujou.

Honem!

Za pět minut je hrdina slonem.

Co nám po tom, že se bortí světy,

aby mohl žíti polosvět?

My u Slona došli zářné mety

a nalezli ukončení běd.

Je u Slona dobře nám,

kdo nevěří, zkusí sám

a že má dost kuráže,

mazati zde dokáže.

Dudli dou, dudli dou

mazat muži dovedou.

Honem!

Kdo se bojí, ten je taky slonem.