Legenda o stvoření.

Tři setkali se v Nekonečnu Všeho,

bez jména byli, nebo nebyl člověk,

jenž musí jmenovat vše, by moh' soudit.

Tři setkali se, neviděli sebe,

neb očí neměli, však cítili

svou blízkost, jak by velký jícen trojí

se otevřel, tak byli proti sobě

v bezmezném prázdnu, nahoře a dole

v němž nebylo, a tu se ozval první,

ne slovem – nebylť ještě tady člověk,

leč tajným fluidem, které z nich válo,

a tím děl první: Jsem, jenž měří Prostor!

Jak hromů sta by valilo se z hloubi,

tak zalehlo to v daleko až do tmy

a druhý nato pravil bouří vichřic:

Jsem roven tobě, jsem, jenž měří Dobu!

A třetí jako vodopádu hukot

děl k oběma: Jsem ten, jenž měří Hmotu.

Cos kmitlo se, z tmy vyhoupla se země

a všichni tři pravili jedním dechem:

Počátek všeho. Již můž' přijít člověk!