LEGENDA.

Šel s Petrem Kristus skrze české kraje

a zřel, jak vše tu září, kvete, zraje.

A když se rozhlíd’, pousmál se jemně:

„Hleď, Petře, krásná je ta česká země!“

– „Ba krásná, Pane, veselá a svěží,

a slunce na ní jako úsměv leží.

Zde pole, lesy, luk čarovné vděky,

a což pak, Pane, ty ryb plné řeky!

Hoď síť – ryb spousta – nad ně v světě není,

a vyznám se já trochu v rybaření!

Zde pláň se žírná střídá s vrchů obry,

a lid? – Tenť jako beránek je dobrý!“

Jak v snách děl Kristus: „Dost jsem krajů schodil,

však v zemi té, věř, rád bych se byl zrodil!“

– „A jakby tady splnilo se, Pane,

co bylo psáno, že se s Tebou stane?“

se tázal Petr, lov se mu tu skytal,

neb za slova rád jako ryby chytal.

Tu Kristus pravil, k zemi skloniv zraky:

„Zde, Petře, byl bych ukřižován taky!“