LEGENDA.

Posvátný se snesl sabbat,

hvězdy již se rozhořely,

jenom malý Ježíš seděl

klidně v blátě příkopu.

Hnětl ručkou kousky hlíny,

umně pak je zpracovával;

malý hmat a hle, již z hlíny

usmíval se vrabeček.

Kolem samé vrabečky měl

z hlíny krásně vyrobené,

když tu kolem něho kráčel

fariseus nábožný.

„Velký Jahve! Kluk ten przní

Hospodinův sabbat svatý –

zločin tento nesmí zůstat

ani chvíli bez trestu!“

Žalovat šel Josefovi

hned na chlapce nezdárného –

jinak by jen buřičové

byli z dětí israelských,

nesvětící Hospodinu

svatého dne sobotního,

nenosící desátků, ni

tučných darů velekněžím –

a to všecko, že ten tesař

nedozírá na bujného,

nezdárného synka svého,

jenž nesvětí sabbatu.

A tu Ježíš, vida starce,

jemuž z očí blesky srší –

tleskl jenom – vrabci z hlíny

rozlétli se k oblakům.

Kdo má uši k slyšení, slyš!

Cvrlikali rozpustile

užaslému fariseji

výsměšnou svou odpověď.