Legenda.

Byl praděd můj a vyšel

si z rána v první jitra sen –

on hudbu toho přítmí slyšel,

v němž objímá se s nocí den.

A rozhlednuv se s chvějnou lící

se stádem mlčky v pláně spěl,

a v jeho velké zřítelnici

se celý obzor obrážel.

A zvěř i člověk, širé nebe,

vše v hloubi snění vnořené

se v něm tak dotýkalo sebe,

jak pně jednoho kořene.

A bez pověry, beze strachu

on dojat na zem poklesl,

a v zázrak dne v tom jitra nachu

se k pojmu boha povznesl.