Legenda.

Když Pán Ježíš s Petrem chodil

po tom hříšném světě,

v zimě ve sněhu se brodil,

sloupy prachu v letě.

K sedlákovi jednou přišel;

o nocleh jej prosil,

sedlák zaklel, jak to slyšel:

„Ký čert sem vás nosil!

Hajdy na mlat! časně z rána

vás tam aspoň zbudí.“

Petr šel za stopou Pána;

byli oba chudí.

Petr leh’ na pravou stranu.

V šeru přišli mlatci:

– „Dej tam tomu hodnou ránu,

ať juž má se k práci!“

A juž notná rána padá,

Petr ihned skočí,

ohledává sobě záda,

v spaní mne si oči.

Chytrák myslí: „To jde z tuha!“

ze slámy se zvedá,

„padne-li teď rána druhá,

padni na souseda.“

Na levou si lehne stranu.

– „Zkus to s druhým přece,“

hromuje kdos a juž ránu

dostal Petr v plece.

Vstane zas a myslí: „Věru

divný mrav zde mají,

trochu dál si lehnu, v šeru

snad mne nepoznají.“

V tom zas hromovým kdos hlasem

– „Tamhle leží třetí!

snad ten hne se!“ a týmž časem

nová rána letí.

Stará pověst, skoro k smíchu,

od dětství ji známe,

ale vím, že každý v tichu

s Petrem soucit máme.

Ať se jak chce světa osud

semele a zvrátí,

Petra osud máme posud,

do nás vždy se mlátí!