Legenda.

Pohádku na mně škemráš, drobotino malá?

Nuž jakou as? – Jak lesní panna houštím cválá

na jelenu. – Ne, co si šeptá motýl s květem. –

Ba ne, o Pánu Ježíši, jak chodil světem – –

O Kristu Pánu? Budiž, nechte tedy křiku.

Kdys bral se Spasitel ve kruhu učenníků,

bylť blízek čas, kdy nést měl hříchů světa břímě.

U cesty jakýs muž do role kladl símě.

„Co seješ, dobrý muži?“, ptá se Mistr vlídně.

Muž: „Kámen!“ hrubě dí – a dále seje klidně,

jen v spurných očích zjevný úsměšek mu svítí.

„Jak sám jsi pravil, takou sklizeň budeš míti,“

Tak Mistr odvětil a cestou kráčel dále,

dál učil zas o říši nebeského krále.

Čas přeběhl – i vzejít mělo, co muž zasel;

však běda, kámen místo hrachu v poli našel!

A tak až podnes u Betléma leží – k strachu

všem hrubianům – pole „kamenného hrachu“.