LEGIÍM NAŠICH HRDINŮ. (II.)

Z nás každý jak vyznavač lásky a věry

své otčině hymny pěl.

My hájili jsme si ji řečmi a pery,

vy hradbou svých mladých těl.

I zahřímal osud kol hrozbami zhouby

a rdousil nám v hrdle zpěv;

vás pudil však ohnivý vzdor v duše hloubí

ven do bouří, do bitev.

Mřel nepočet Čechů tam pro sobství vrahů,

nám pláč tu zbyl, stesk a hněv;

vy příklad jste dali: mřít za vlastní snahu,

jen za českou věc dát krev.

V boj spravedlnosti, v boj šlechetný kráčet,

ó, snem jest to spanilým!

Proč musí voj taký zem krvavě smáčet

a vítězit násilím?

Znak čirého práva, lev sněhově bílý –

přec dravec je, přec to lev,

jen krvavým polem k vítězství pílí –

buď žehnána zaň vaše krev!