Lehká mysl.

Jsem jako květ, jenž v širém stoje poli,

starosti prost hlavinku kolíbá,

nade mnou Bůh i slunce plná záře,

mým vroucím srdcem větřík prochvívá.

Jsem jako pták, jenž volně vzduchem pluje,

jejž nade zlato svoboda těší,

mám jako on jen mladé svoje písně,

a nikde stálé, jisté přístřeší. –

Uvadne květ, když v žilkách teplo schladne,

a ptáče vzdechem končí píseň svou;

zahynu též – proč truchlila bych dříve,

než chladná noc zavítá v duši mou?