LEHKO V SRDCI

Již nakláněly se do oken

kvetoucí stromy a vábily ven

a v lukách tráva chladná v rose

sváděla dívčí nožky bosé.

Neb petrklíče oslňovaly

zdivené oči, jež milovaly

a potok bouřil a stříbrněl,

když pod lehkou pěnou si píseň pěl.

A v srdci bylo lehce všem,

kdož zeleně viděli dýchat zem.

I těžkou prací ztrhaní staříci

si do doupat odnesli zlatý déšť květů,

jásání skřivanů, mráčků spěch v letu

a ve svých hadrech, uvlékaných silnicí

smích luk a lesů silici

a tolik božího bohatství

až marnotratnicky rozdávaného polem a lukou,

že potěšilo je více

než peníz měřený lidskou rukou.