Lék jediný.

Čím více zhasíná můj zrak,

čím víc se kloní týl a prsa ouží,

tím víc jak onen družný Zevův pták

po světle duch, po kráse srdce touží.

Leč marno všecko, dobře vím,

těch tužeb ukojit’ mi jinak není –

jen do očí-li svého dítka zřím

a kytku viju z jeho políbení.