LÉK

Šli, druh a družka, teple hovoříce,

v peň stromu vryli mladá jména svá,

a z nitra kmene vonná pryskyřice

svou prudkou krví ránu zalévá.

Šli, Zmar a Krása, lesní cestou mojí,

mně v srdce psali znamení svých dvé,

a palčivost jich ran se nezahojí

než písněmi, jež tryskly z krve mé.