LÉK.

Milý v lese pod cypruší

zavázal jsi moji duši,

zavázals ji políbením,

teď jsi sněním mým i bděním.

Zavázals ji růžnou smyčkou,

dals hubičku za hubičkou,

zavázals ji smyčkou dvojí,

už jsem, milý, na vždy tvojí.

Zavázals ji smyčky na tři,

už ti ve všem všudy patří;

na tři uzle jsi ji svázal,

za tebou jít Pánbůh kázal.

Přes daleké chodím hatě,

kady chodím, myslím na tě;

přes daleká kráčím luka,

kady kráčím, srdce puká.

Pod cypruší často sedám,

byliny a travky hledám,

ale z bylin ani trávy

už mé srdce neozdraví.

Ozdraví jen po tvém boku,

kdyby chřadlo tisíc roků;

ozdravím jak břízka v lhočí

jenom slunéčkem tvých očí.