Lekce pro děti.

Za zimních večerů v malém sále

tančící děti můžeš zřít,

jakoby z vosku jsou loutky malé;

mistr je tance u dveří vítá,

ptačí své tílko kolébavě

na židli houpá a páry čítá,

bonbony rozdává galantně, hravě,

než počnou zdlouhavé valčíky znít.

Potulný mistr ten, galanthom starý,

moderní lékař ten, kouzelník ten!

Starý claque v pravici, laštovčí tvary

fraku se kývají na všecky strany,

pižmovým zápachem zdá se, že voní

mistr ten po světě zmítaný, štvaný,

na tenkých nožičkách kloní se, kloní,

a v starých gardedam vtírá se sen.

A jeho dceruška jak vítr v lese

předehrou na špičkách točí se v let,

pod rtíkem bílý lesk zoubků se třese,

koketně frisurou hlavy své kývá,

míhá se, míhá a šatečky z týlu

rázem se rozdují; – hle, teď se dívá, –

ariston počal již zvučeti v kvilu

a před ní neznámých dětí vře svět!

Vizte, již v hovor se zapřádá s dětmi,

hosté se scházejí, lekce je čas!

Na každém rohu plá lampion ze tmy

a sál je plný již, polka je hrána!

Ona tak blažena, plna je štěstí,

otec že nezdarem zoufalý z rána

nebude bíti ji napuchlou pěstí!

Jak vítr lesní, hle, křepčí již v ráz!