LEKNÍN

Ta vaše láska ve lži zrodila se,

jak leknín v tůni z bahna vykvetla,

a v jeho květu, v třpytném rosném jase

tam s vánkem hořká slza zalétla.

Kol šla má duše, ustrnula v žase,

když shlédla zmiji, jež se zapletla

v tom bílém listu, svinula se zase

pod černou růží, jež tu rozkvetla.

A jedovatá vůně ovála mne,

lží bylo vše – a není pomoci!

Tmou bludička se kmitla, světlo klamné.

Mne do močálu svedla lživých světů,

květ pokálený svítil do noci

a pod ním zmije krutá uštkla mne tu!