Leknín. (II.)

Na vodách jako anděl smrti

květ leknínu, hle, pluje,

a zimy dech, jenž všecko drtí,

doň divě dme a duje.

A leknín svadlý hlavu kloní

jak děva v těžkém hoři

a v chvějnou, stinnou vody toni

se víc a více noří.

Tak v hloubku duše předtuch tlumy

se snují jak stín v lada,

tak v zklamaného srdce rumy

beznaděj děsná padá...