Leknín. (V.)

Z samé vláhy roste,

z tiché, hlubé tůně,

podoben jsa hvězdě,

tajné boží runě.

Z samé vláhy roste

a přec vadne, vadne,

až té chladné smrti

do objetí padne.

Tak i duše lidská

středem slastí pluje

a bol neznámý ji

zvolna otravuje –

Vadne, až uvadne,

neskane-li náhle

s nebes rosa lásky

v její nitro spráhlé.