LEKNÍNY.

Lekníny velké, bílé,

o, bílé lekníny,

jak přeplout v slední síle

přes černých hlubin míle,

přes černé hlubiny!

Loď má již troskou pouhou,

páž bojem zemdlena...

Ach, marně přes pláň dlouhou

po bílých květech touhou

svá vzpínám ramena.

Och, z dálky v touze prahnout,

och, z dálky jenom snít

a nesmět po vás sáhnout

a nesmět ruku vztáhnout –

jen věčně touhou mřít!...