LEKNÍNY.

Nejde mi z hlavy jezero

s květy, jež z vody se noří...

Oko dne hasne v západu –

Slunce mé vedle mne hoří.

Leknínů plná hladina,

pokrytá velkými listy –

vyrostly písně z duše mé,

zvábil je paprsk Tvůj čistý.

Vyrostly jako lekníny

z hlubin, kde minulost stlívá –

nad listem temně zeleným

koruna kloní se snivá.

Lupeny bílé rozvírá,

žíznivě žádoucí světla –

vždyť jen tím Světlem nebeským

z černé té hlubiny zkvetla!...