LEM HORSTVA NADCHNUL MNE...

Lem horstva nadchnul mne. – Ó kterak vyprávět

než melodií sladkou,

že zpěvná česká zem’ v těch lesích šumících

mou spanilou je matkou?!

A čacký národ můj mým drahým přítelem,

jejž miluju vším žárem,

jejž mučeníkem zřím; hle, škůdce – dravý pták –

jej divokým rve spárem – –

Sem růže vonící, ať tiší palčivosť,

– ty červené a bílé!

a písně zazvučte, vy naše husitské,

ať duch se vypne v síle!

A červánků až nach se zaskví nad horstvem,

pak nechť můj dech se súží

– v té písni vítězné, a vůni líbezné

těch bělorudých růží...