Lenka k lásce.

Víšli pak, o lásko! cos mně

Připovídala,

Když jsy se mi do srdéčka

Dobývávala?

Ach! že jsem já smutná dívka

Ti kdy věřila,

Že jsem cestu k srdcy statněj

Nezamezyla!

Převyhlášená tvá radost –

Vždyť jest zármutek!

Růžové tvé blaženosti

Strast jsou a smutek.

Bledne tvář, klesají oudy,

Slzý mi oči –

Nemám míru, ani ve dne,

Ach! ani v nocy!

Lásko, lásko! takli málo

Slovo své držíš,

Věz, že celou věrnou přízeň

U mne sy zrušíš.

Nebudu v tě déle věřit,

Za světa cenu! –

A jestli sy řeknu – tak tě

S hanbou vyženu!