Lenka.

V chládečku seděla,

Věnce vila;

Poupátko růžové

Sama byla.

Věnečky uvité

Rozdávala,

Pro sebe žádného

Nenechala.

Aj! proč pak, děvčátko,

Vše rozdáváš,

Sobě pak žádného

Nenecháváš?

„Myslíte? – vonnější

Předce schovám,

Svému jej milému

Dovychovám.“

„Ten věnec nemůž být

Vážen dosti,

Slujeť on věneček

Nevinnosti.

A která milému

Ten k oltáři

Přinese, ta se jen

Dobře zdaří.

Neb, měj sy bohatství,

Klenotů dost!

Není předc žádného

Nad nevinnost.

Děvenku, která ten

Jednou ztratí,

Zlato ni stříbro již

Nezbohatí!“ –