Lenoch.

Hejsa, vzhůru, lenochu,

Přestaň lenivěti!

Či snad míníš, vrtochu,

V loži zpráchnivěti?

Slunce dávno vyjelo,

V zlatém sedě voze:

Na lid činný vzezřelo,

Chodě po obloze.

Města, hrady, dědiny

Ksvé se prácy mají.

Vrchy, háje, roviny

Mrazem skřehlé tají.

Ptactvo s hlukem radostným

Jitra pozdravuje:

Stvořitele milostným

Pěním zvelebuje.

Včely raní květinky

Slítají, a domů

Skrze hory, dolinky

Nosý med s luk, stromů.

Jiné v ouli medovém

Sladké plásty strojí:

Kdežto onny v jedlovém

Lesýku se brojí.

Každý pilně pracuje,

Koná povolaní;

Orá, kopá, pečuje,

Dělá bez přestání.

Každý sýly nabýva,

Jehož ruce činné:

Splniv prácy, spočívá

V chládku lípy stinné.

Vidět nelze lenosti,

Vše jest živo v světě;

Jasná v přirozenosti

Všudy čerstvost kvete.

Chtěllibys ty jediný

Na zemi snad býti,

An, co mrtev, nečinný

Umínil sy žíti?

Tobě bys byl samému

K hanbě, k škodě věčné;

Duši, tělu celému

K zkáze nekonečné.

Přirození nebude

Trpět lenivého:

Tělo zdraví pozbude

Brzo takového.

Protož pospěš povstati

Mžikem z lůžka svého:

Pospěš slušně jednati,

Dojdeš štěstí všeho!

Odplácet tvé pracnosti

Bude přirození:

V každičkém kři v hojnosti

Najdeš poťešení.