Lenochům bludným.

Smutně tváří muž se činný

vida, jak se chová líný;

pokud má co po tátovi,

pohodlně sobě hoví;

pokud stačí věno ženy,

nezná pilné práce ceny;

v domácnosti dobře žije,

se soudruhy hrá a pije.

Když pak začne dělat dluhy,

straní se ho přátel kruhy,

na hrdlo mu jako kat

neúprosný sahá hlad.

Kterak hladu unikne?

Zas-li práci uvykne?

Zachoval-li víru v sobě,

nezahyne ve zlé mdlobě:

modlitba jej opět sílí,

zamiluje sobě píli,

vidí prospěch z každé ctnosti,

libuje si v šetrnosti.

Rodina mu zdrojem blaha,

jí chce sloužit všechna snaha;

vodička mu dobře chutná,

z domu mizí bída smutná;

ti, jenž se mu dříve smáli,

nyní jeho obrat chválí;

stalť se mužem nábožným,

ale také zámožným.

Jiní z jeho kamarádu

nepřijali jeho radu,

setrvali v bludech svých,

dočkali se konců zlých.